ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 250 Kč
skladem

O knize » Ukázky z knihy
Ukázka první

„Vy jste kouzelník, pane Koláčku,“ podkuřuje obtloustlému kuchaři Viktor, když si v kuchyni pochutnává na gulášové polévce.

Je to božská mana. Žluťoučké brambory, jemné masíčko, paprika a spousta bohaté chuti. A ta vůně! Hutná polévka, která člověku bohatě vystačí na celé dopoledne a nemá pocit hladu.

A kuchař se jen usmívá a hladí si macaté břicho. Má rád v kuchyni pořádek a honí svoji postarší pomocnici v bílé, gumové zástěře, která uklízí a odmývá nádobí, krájí, loupe a připravuje vše tak, aby se mistr mohl věnovat pouze vaření a dochucování pokrmů.

A díky jeho skutečnému kulinářskému umění se sem začali stahovat hladoví lidé z nejrůznějších končin. I z pěkné dálky. Dokonce si mění trasu, a najedou slušných pár kilometrů navíc, jen aby se tu mohli zastavit na vyhlášený pokrm.

Viktor byl spokojený a kuchař rovněž. Bydlel nad restaurací, hlídal ji a opečovával ve chvílích, kdy nevařil. Taková vhodná a prospěšná kumulace funkcí to byla.

Viktor se tu stravoval rád. Užíval si pohodu líného podniku, kde není hromada personálu a všichni pobíhají a tančí a snaží se vytvořit iluzi fungující restaurace. Na každý spěch odpovídal kuchař Koláček, že nejde o život a že se všichni dočkají. Jednoho dne dostal Viktor náramnou chuť na hranolky, ale kuchař byl v pilné práci.

„Mistře, myslíte, že bych si mohl dát trochu hranolků s kečupem?“

„Vy vždycky. Vezměte si je v mrazáku a hoďte do fritézy, je roztopená.“

A tak Viktor vzal hranolky, nasypal je do košíku fritovacího hrnce a chystal se je ponořit do oleje. Když tu vidí, jak se v nádobě převaluje úplně tmavá hmota a nějak se mu to nelíbilo.

„Neměl by se ten olej už vyměnit? Vypadá, že má dost najeto, pane Koláčku.“

Mistr nakoukl Viktorovi přes rameno a pokýval hlavou a dvěma bradami.

„Tak já to udělám, kde tu máte sběrnou nádobu na olej?“ Majitel se snaží být prospěšný.

„Sběrnou co?“ Nechápe profesionál.

„No nádobu, kam lijete upotřebený olej, který pak odvezete na ekologickou likvidaci, přece.“

„Likvidaci?“ Opakuje nevěřícně kuchař. „Jakou likvidaci? V tom oleji je spousta úžasných dobrot. Dejte to támhle do hrnce a já to pak použiju na základ.“

Nyní pro změnu nechápe Viktor. Přemýšlí, co by se s tím zapáchajícím olejem dalo dělat, kde by ještě mohl být užitečný.

„Na základ čeho?“ Úplně se bojí zeptat.

„No přece gulášku. Takového, který vám vždycky šmakuje.“ Usměje se nevinně kuchař a dál smaží hromadu vajíček.

Od té doby si tu Viktor už nic nedal a zanedlouho opustil i tuhle restauraci. Začal být obezřetný, co si kde dává a nejraději sledoval kuchaře při přípravě pokrmu. A ještě lépe, uvařil si sám ze surovin, které osobně nakoupil.

Ukázka druhá

Viktor poměrně snadno, tedy na doporučení, získal sehraný tým odborníků na provozování diskotéky. Osobně sem mohl jezdit jen občas. Většinu času se věnoval pražským aktivitám a v sobotu pak jezdil do Chlumu vyinkasovat tržbu, aby se mu postupně vracela mastná investice.

„Tak, jak to jde?“ Zahájí obchodní rozhovor se svým zástupcem Karlem.

„Viktore, nebudu ti lhát. Nic moc. Včera tady bylo kolem čtyř set lidí. Jako je to pěkný, ale čekal jsem víc, ty taky, co?“

Pátky jsou tu nejsilnější, ostatní dny se to plácá kolem stovky. Podle Karla. Viktor zachmuřeně převezme peníze, přepočítá je a potvrdí převzetí. Lepší něco, než nic. Pak se vydá na procházku po okolí. Chce se nadýchat čerstvého vzduchu, možná si sedne k vodě a nahodí. Bude tu až do večera a pak se za tmy a slabšího provozu vrátí zpátky do Prahy.

Viktor to tady má moc rád. Je tu pohoda a dobří lidé. Rád by tu i přespal, ale má moc práce docela jinde.

Už sedí u rybníku Hejtmanu pěknou chvíli a nic. Užívá si poklidné ticho a hlavou mu běží ekonomické souvislosti s tímhle podnikem. Možná, že to nebyl tak dobrý nápad, jak se zpočátku zdálo. Možná, že se investice bude vracet zbytečně dlouho. Někde je chyba, ale kde? Z přemítání ho vytrhne známý hlas místního domorodce.

„Nazdar, tak co, berou?“ Halasí ten muž.

„Jo, berou, ale nevracejí.“

„Cože?“

„Ale nic, kamaráde, jen, že ta moje diskotéka nějak neprosperuje.“

„Koukám, že jsi v té vaší Praze totálně zblbnul,“ zasměje se místní.

„Proč myslíš?“

„No, že včera tam bylo pěkně narváno. Zastavil jsem se u vás na jedno.“

„Čtyři stovky lidí není narváno. Vejde se jich tam třikrát tolik.“

„No, tak tolik jich tam klidně mohlo být. Vršek naprosto plný, bary také plný a parket do tří čtvrtin. Fakt nátřesk.“

Viktorovi to konečně docvaklo. Místní odborný tým ho pěkně tahá za fusekli. Pražák si nechá kadit na hlavu a oni jsou vysmátí. Takhle ne. To nemá rád. Sbírá rychle nádobíčko.

„Už končíš?“

„No, myslím, že tady skončí někdo jiný.“

Viktor se vrátí zpátky na diskotéku a rovnou za Karlem. Udeří na něho tvrdě.

„Tak včera tu bylo čtyři sta lidí?“

„Jo, možná trochu víc.“

„Trochu? Třeba dvanáct set?“

„Jak to víš?“ vyvalí oči překvapený Karel.

„Tady se nic neututlá. Tak teď čekám na zbytek peněz.“

Karel neochotně přinese velkou naditou obálku, se kterou měl už jiné plány. Chystal se ji prosázet v nedalekém kasinu na ruletách. Už tam nechal pěkných pár milionů. V poslední době to byly zejména Viktorovy peníze.

„To bychom měli. No a teď si uděláme inventuru zásob, co říkáš?“

„Inventuru? Teď? Proč?“ Začne koktat Karel, potí se a ví, že je v loji.

„Protože si myslím, že tu máte manko.“

„A jak to chceš zjistit? Vždyť neznáš nulu.“

„Nula sedí přede mnou. Vezmeme všechny faktury a porovnáme je s příjmy a fyzickým stavem na baru. Myslím, že jsme za chvíli hotoví.“

A inventura proběhla celkem svižně. Viktor všechno umisťoval do tabulky, aby se čísla jednoduše počítala. Výsledek byl tři sta tisíc. Do mínusu. Karel na to koukal dost překvapeně.

„A to nepočítám alkohol, co si nakupuješ načerno u hranic.“

„Proč bych to dělal?“

„Za dvě stovky koupíš, za litr prodáš. Něco nejasného?“

„Na to nemáš důkazy.“

„Mám se zeptat ve Velenicích?“

Karel ztichne. Ví, že má máslo na hlavě. Že se jeho dokonale vymyšlený podvod hroutí, jako domeček z pivních podtácků. Potí se jako správný feťák, kterému berou jeho drogu. Horečně vymýšlí, co bude dělat, kam se má schovat, na co se má vymluvit. Je dokonale zmatený, krev mu tepe ve spáncích.

„Tak já ti to budu splácet.“

„Co mi chceš splácet?“

„No ten dluh.“

„Ale já jsem neřekl, že jsi to ukradl ty.“

„Jo, ale myslíš si to.“

„No, holky mi říkaly, že sis bral třicet tisíc z kasy, pak zase deset.“

„Když já je potřeboval na nákupy.“

„Myslíš na ruletu?“

„Tohle víš taky?“

„Jo, už se mi to doneslo. Mám u tebe milion, a to jsem na tebe hodný, pamatuj si to.“

„Já ti to vrátím, neboj se.“

Viktor ví svoje. Je rád, že Karel ví, jak je to s ním vážné a doufá, že už dá pokoj. Že přestane krást a třeba to už půjde. Spokojeně odjede do Prahy s vědomím, že vyřešil jeden zbytečně palčivý problém. Nemá rád tyhle tahanice. Ale ještě víc nenávidí podvodníky a zloděje. Jak si někdo může myslet, že mu sáhne na peníze?

Ukázka třetí

V kasinu se toho dá zažít hodně. To takhle přijde chlápek, celkem slušně oblečený a hned za servírkou.

„Dobrý den, prosím, je tu pan provozní?“

„Jistě, hned vám ho zavolám.“

A dojde pro Jirku, který to tu vede.

„Dobrý den, přejete si?“ Usměje se Jiří na nově příchozího.

Ten se ovšem bleskově mění, tváří se drsně, vytahuje z kapsy bouchačku a donutí protivníka, aby si lehl na zem. Sám mu přiklekne krk a přiloží hlaveň ke spánku.

„Ty hajzle, proč mi pígluješ manželku?“

„Promiňte, pane, ale já o ničem nevím,“ brání se napadený provozní.

„Nekecej, Jiřina mi všechno řekla. I to, kde pracuješ!“ Burácí ve spravedlivém hněvu ozbrojený paroháč.

„Já žádnou Jiřinu neznám.“

„Co? Neznáš? A ještě řekni, že nejsi Pavel, to se už budu smát!“

„Ale já nejsem Pavel. Koukněte se na dveře kasina. Já jsem Jirka.“

„Kecáš. Tohle není kasino Pohoda?“ Agresor povoluje tlak.

„Ne, to musíte ještě o tři sta metrů dál.“

„A do Prčic!“

„Můžete už ze mě slézt?“

Chlap je zmatený. Tohle se mu nemělo stát. Voják z povolání se přece nemýlí.

„Tak mi dej alespoň deset táců, ať tu nejsem tak zbytečně!“

A skutečně si vezme od Jirky peníze a zase rychle zmizí. To, že je na všech kamerách mu evidentně nevadí.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ